Reportáž z CzechTREKu konaného 23.9.2006 v Praze,
českých oslav 40. let Star Treku
Následující text byl původně sepsán
ručně během asi dvou až tří týdnů po konání českých oslav 40 let seriálu Star
Trek (premiéra druhého pilotního dílu 8. září 1966), které se uskutečnily
v pražském Kulturním domě Ládví a sousedním multikině (opožděná česká
premiéra desátého filmu Nemesis) v sobotu 23. září 2006 pod nápaditým
a odvážným názvem CzechTREK (jak poznamenal i jeden z pořadatelů,
podobnost se jménem obávané technoparty, mohla vyvolat zájem bezpečnostních
složek, toho dne navíc bylo oznámeno ohrožení Prahy teroristickým útokem, CzT
však zůstal ušetřen).
Věty tohoto pokusu o reportáž
byly následně luštěny, přepisovány do počítače a upravovány až od prosince
2006 do počátku února 2007, se změnami do konečné podoby až v květnu 2007,
přičemž už v původních zápisech mohou být některé nepřesnosti, přeskočený
sled událostí apod. Tyto „mouchy“ tedy prosím omluvte stejně jako dosti
subjektivní charakter mého vyprávění, které se soustřeďuje spíše na vyjádření
mých osobních pocitů a postřehů či potíží než na objektivní zhodnocení a
hlavně vyčerpávající informování o celé akci, byť záznam celého obsahu
akce nebyl ani mým záměrem. V tomto ohledu nemohu suplovat samotnou účast
na akci. Navíc, ačkoli ve škole často i nepodstatné věci zapisuji, tady jsem se
nenechal rušit, a vnímal dění kolem sebe v klidu, přímo, nezaštítěn
poznámkovým blokem. Až později jsem se rozhodl přeci jen něco sepsat alespoň ze
své chabé paměti. -)
Bohužel nemohu poskytnout ani žádné vlastní snímky či záběry.
(Běžně rád fotografuji v relativně velkém množství, byť pouze automatickým
fotoaparátem, avšak zrovna toho dne se odehrávaly i jablonecké slavnosti, které
chtěl zdokumentovat můj otec.) Kéž to text vynahradí… ;-)
Sobota 23.9.2006 – den CzechTREKu
Promítání filmu Star Trek: Nemesis
Oktan Team: Osm zastavení agenta 008
Star Trek XI – co nás čeká v roce 2008?
Společné setkání a „večeře“ StarNETu
(Rádoby -)) Křest rukopisu nové knihy „Svět zkázy“
Afterparty (aneb Jak se umí bavit trekkies)
Neděle 24.9.2006 – cesta domů (Voyage
Home -))
Po dlouhém váhání jsem se konečně odhodlal, že se, ačkoli jsem
jinak v osobním kontaktu spíše uzavřený introvert, odhodlám alespoň u
příležitosti již 40. výročí existence Star Treku na jednodenní akci s jeho
dalšími příznivci setkat osobně a ne jen na diskusním serveru StarNET (SN). Ten byl nedávno díky Valerisovi po likvidační akci
JohnyhoDoga vzkříšen z mrtvých, a i to nás, jeho věrné návštěvníky ještě
více sblížilo. Původně jsem se chtěl objevit už v létě alespoň jeden den
na velikém setkání fanoušků různých okruhů sci-fi na Festivalu fantazie v Chotěboři, ale tehdy jsem ještě nějak nenalezl čas ani
odvahu, zvláště když šlo o velice masovou záležitost. -)
Již předem jsem se na stránkách akce tak jako dalších asi 166 entit přihlásil, byť jsem si ponechal otevřená zadní vrátka využitím možnosti
platit až na místě, a vyhledal si a pro jistotu vytiskl i další informace
o programu, místě conu i ubytování. Ještě v pátek 22.9.2007 v noci jsem
však řešil metodu, jak správně svázat karimatku se spacákem. Ačkoli se
stanováním mám pouze několik málo školních zkušeností z výletů
a sportovních kurzů, mé řešení nakonec ocenil i Pike. Ale nejlépe na tom
stejně byli ti, kteří dokázali spojit vše do jednoho zavazadla. -)
Opět se tak stalo to, co je již pravidlem, když někam jedu,
třeba i skoro každé pondělí do školy (z Jablonce n. N. do Prahy). Šel
jsem zase spát snad až po druhé hodině ranní, což by samo o sobě ještě
nebylo tak pozdě. Když jsem se ale následně musel probudit a vstát už
v šest hodin, byl jsem nucen se spokojit jen se čtyřmi hodinami spánku,
což věru nebylo, navíc na účast na podobné akci, moc dostačující. A to jsem
ještě doufal, že si před ulehnutím do postele stihnu přečíst další část Mvekova
románu… -)((
Sobota 23.9.2006 – den CzechTREKu
V 7:15 jsem vyrazil autobusem do Prahy. Paradoxně musím
říci, že však šlo bohužel
o přímý spoj, navíc končící na konečné stanici linky metra B, na Černém
Mostě, takže časového prostoru k dalšímu spánku poskytoval poskrovnu.
Doufal jsem, že přesto vše „ustojím“. Autobus dorazil na konečnou již
v 8:20, snad ještě o pět minut dříve oproti jízdnímu řádu.
Po jízdě metrem B jsem na Florenci přestoupil na linku C, abych
po letech opačného směřování na kolej apod. po jejím jižním rameni tentokrát
vyrazil na sever. Napětí před mým prvním conem začínalo pracovat. Na chvíli
jsem myslel, že v dívčí skupince kousek ode mě u dalších dveří stojí
i Diegina -), jak jsem ji „znal“ z fotografií z webu, avšak zřejmý
omyl potvrdilo to, když entita vystoupila už ve stanici Nádraží Holešovice.
Tak jsem již krátce po 8:45 dorazil na konečnou linky metra C
Ládví a kupodivu našel hned správný směr ke kulturnímu domu (KD). Přede mnou se
rozprostřela ukázka typické komunistické sídlištní zástavby. Dvě krychlové či
kvádrové stavby odpovídaly kulturnímu domu a kinu na mapě. Nejprve jsem i se
zavazadly obešel KD. Pozdravila mě jedna osoba, snad účastnice či pořadatelka
CzT, a odešla do postranní restaurace. Podíval jsem se, kde je hlavní vchod, a
pak obdobně předběžně prozkoumal z vnějšku i multikino.
Za chvíli jsem usedl na kamennou zídku. Poblíž se nacházeli i
nějací kluci, které jsem asi jako dívky v metru opět mylně považoval za
trekkies. Až po sléze jsem si povšiml na betonové dlažbě černých, velice
mastných, kapek, které poskvrnily i vak mého spacího pytle. Možná šlo i o
rozložený ptačí trus, v lepším, ovšem o to méně pravděpodobném případě
borůvky… -)((
Chvilku jsem si četl časopis Letectví a kosmonautika, jenž jsem
si vzal s sebou pro podobné chvíle čekání, pak jsem ještě vyrazil dál
rovně po sídlišti, které oplývá docela nezvykle velkým množstvím zeleně. Po
tomto krátkém kolečku se zavazadly, kdy jsem mohl sledovat nakonec ne zas tak
nevzhledné prostředí probouzející se do slunného víkendu, jsem se vrátil na
místo (a dával větší pozor na zem při pokládání příručního zavazadla).
Znovu jsem si prohlédl KD. Kupodivu šli dovnitř nějací důchodci.
Že by měli ještě před námi nějakou sešlost, nebo jde o typický sídlištní
víkendový život? Místo v neděli do kostela v sobotu do KD? (Jak jsem
se později dozvěděl, kvůli CzechTREKu byla zrušena jedna z prodejních
akcí, které se v KD jinak pravidelně konají, zejména k potěše starších občanů, kteří,
neinformovaní, stejně přicházeli. Pořadatel little borg byl pak za své
„kacířství“ podle zlých jazyků málem umlácen holemi…)
Asi v 9:30 přišla po schodišti před hlavním vchodem do KD konečně
první skupinka skutečných účastníků. Podle internetových fotografií jsem poznal
její (alespoň v tu chvíli -)) vedoucí a nejvyšší osobnost – Vyslance alias
Jem’Hadara. (Později jsem se dozvěděl, že i ostatní byli zřejmě členové
divadelního OktanTeamu.) Než jsem stačil zareagovat, prošli kolem mě ke kinu.
Po chvíli, když jsem zrovna něco vyhazoval do odpadkového koše
pod schody před vchodem do KD, se Vyslanec opět objevil. Osmělil jsem se a
představil. Použití přezdívek nepůsobilo tak trapně, jak jsem se obával: „Nejseš ty Vyslanec? Já jsem Pozemšťan.“
Musím přiznat, že se mi trochu roztřásla kolena. Přeci jen na společenská
setkání nejsem moc zvyklý, a je zvláštní pocit poznat osobně někoho, s kým
se setkáváte téměř denně na webové diskusi. (Bratranec to později komentoval
slovy, že kolena se mají klepat jen při reakci na přítomnost ženy. No, nevím,
ale mohu ujistit, že tady šlo o klepání poněkud jiného charakteru.-)) Nakonec
se mi snad podařil nervozitu, ačkoli jsem pozemšťan, trochu po vulkánsku
potlačit.-) Za chvíli se objevili také Mvek.
To už se ale přiblížila 10. hodina dopolední. Nejprve jsme se
zařadili do fronty a koupili si vstupenky na promítání filmu Nemesis.
Zahlédl jsem pár tváří povědomých z reportáží ze startrekovských conů.
Poté jsme s předstihem vstoupili do KD uložit si zavazadla. Následoval
jsem Vyslancovu skupinku kolem Oktan Teamu. Šatna byla ještě uzavřená, ale
jeden z pořadatelů nám uvolnil místo v 1. patře před uličkou
k malému sálu. Nakonec jsem odevzdal i batoh, byť obsahoval i věci, o
kterých jsem věděl, že je budu po návštěvě kina potřebovat (jídlo, pití apod.)
Doufal jsem, že jej budu moci vyzvednout ještě před koncem akce.
Promítání filmu Star Trek: Nemesis
Za chvíli jsme se odebrali před multikino, protože se čas před
10:30, kdy měla začít projekce, nachýlil. Tam už čekal Mvek, který mě
představil i Yakuzzu, který byl ale také podle fotek nezaměnitelný, stejně jako
Lynx. Yakuzza podotkl, že se snad nějak podaří zorganizovat i určité
shromáždění návštěvníků StarNETu. Poté jsme hromadně vyrazili
do hlavního kinosálu – doleva a po schodech nahoru. (Doufal jsem, že nejdu
špatně.) Až se před námi otevřel snad největší biograf, jaký jsem kdy viděl (ty
ale lze spočítat na prstech jedné ruky.)
-) 13. řada, 14. sedadlo. Ob křeslo po mé pravici seděl Vyslanec, a
sličné dívčí stvoření vedle mě byla nejspíše Lagga. (Nějak jsem ale neměl
odvahu se hned představit.) Nedalo se přeslechnout různé pozdravy Vyslance ze
všech stran i jeho komentář k titulkům, když říkal, že se mu před poslední
korekturou podařilo podstrčit místo „Czech
Trek uvádí“ „Nikola Bojčev uvádí“ (Jde
o hlavního organizátora akce, little borga z fanklubu Trekkies: TNG… Přesto se však do titulků dostala přímo jedna narážka na StarNET, která mi však zůstala skryta.
Na velkém plátně působil film velkolepě. Titulky sice běžely na
dvou plochých panelech pod plátnem, jak jsem se později dozvěděl, z důvodů
dohody s poskytovatelem filmu o autorských právech, ale alespoň tak šlo
ještě více vychutnat původní snímek. Často jsem titulky nestíhal, či spíš ani
nechtěl stíhat sledovat… Střídání scén se na plátně ani nezdálo tak rychlé. Kdo
vzpomene na první „neoficiální uvedení“ Sickbay… Zde
bylo vidět všechny detaily krásné zelené mlhoviny i Scimitaru, zahalených při
jiných zobrazeních do černé temnoty. Jen useknutí děje ke konci, což je však
běžné u mnoha příběhů, komentovalo jedno dítě za námi příhodnými slovy: „Kde se to tam vzalo?“ Po téměř úplném
zničení se najednou objevila zcela opravená Enterprise v „suchém doku“ na
nejspíše pozemské oběžné dráze. :-)
Sál byl plný jen asi z jedné třetiny, ale na rozdíl od
jiných fanoušků se mi to zdálo jako docela velký počet. Překvapili mě právě i
malé děti či starší lidé. Když uvážím, že zájemci měli možnost navštívit ještě
dvě další promítání, chladný vztah většiny obyvatel Česka ke sci-fi a
fenoménu Star Trek zvláště, a i nespokojenost některých fanoušků s tímto
zatím posledním natočeným (10.) filmem… Co jsem však asi ještě nezažil, a
dokumentuje to sílu zážitku, že se lidé (nejenom křehké dívky) při „smrti“ Data neubránili slzám i hlasitému pláči.
I mě se trochu dotkl smutek. Takový projev emocí mě ale trochu zarazil. Po
dalším pozorování však mohu s klidem ujistit, že o fanatiky a šílence,
před kterými mě před odjezdem varovala sestřenice, opravdu nešlo, ale… :-)
Vyčkali jsem v pohodlných křeslech potažených modrou látkou
až do konce závěrečných titulků. Měla by to být samozřejmá slušnost, ale jinak
jsem to v Jablonci v kinech ještě nezažil. Dříve nebo později musíte
vstát, abyste nebránili „evakuaci“ ostatních. Dlužno však prozradit, že tady
všechny motivovalo upozornění o následném slosování vstupenek. (Nic jsem
(naštěstí) nevyhrál. :-))
Za chvíli začala registrace. V diskusi na StarNETu se před
akcí objevily obavy, aby nebyla neúnosně dlouhá fronta, přičemž se Vyslanec
vytahoval, že „proklouzne jako nůž
máslem“. Nešlo však o plané chlubení. Vyslanec s laggou skutečně, byť
fronta nebyla tak strašná, prolétli registrací, vydali se po schodech napravo
od fronty nahoru, a už je po zbytek akce (téměř) nebylo vidět... :-)
Při registraci jsem dostal visačku, na kterou mi po dotazu
pořadatel černým fixem napsal mou přezdívku (jak jsem zjistil později, někteří
si jméno psali až dodatečně sami), dále program akce s informacemi o
předpokládaných hostech, plechovku Coca Coly o objemu 0,25 l, údajně
z limitované edice (ovšem bez tématické souvislosti kreseb na obalu
s ST), a lístek na ubytování v tělocvičně, který bych málem
zapomněl. Odcházel jsem nevědomky bez něj, když za mnou však hned přiběhl
pořadatel, který tak myslím prokázal skutečně profesionální organizaci akce a
péči o účastníky.
Než jsme šli do velkého sálu, hledal jsem batoh. Když jsem
nahoře nic neviděl, došlo mi, že byl zatím přesunut do skutečné šatny v
přízemí. Na nízké sedačce u šatny jsem využil obsah batohu a převlékl se,
jelikož teplota vzduchu, aniž bych teď myslel nažhavenou atmosféru začínajícího
conu, stoupala.
Když jsem vyšel ven před KD, protože první přednáška, resp. bod
vlastního programu, měla začít až ve 14:00, najednou jsem znovu potkal Mveka.
Po chvíli, když jsem jedl předem připravený chléb a zároveň mi telefonovala
sestřenice kvůli určité rodinné záležitosti, se objevil i Razer, kterého mi
Mvek představil. Nemohl jsem mu bohužel hned věnovat patřičnou pozornost (a
zcela přítomný pohled). Už před akcí jsem uvažoval, že mnohé přezdívky se asi
budou vyslovovat jinak, než jak je čtu na internetu. Razera jsem vždy četl
[rázer], ale ve skutečnosti na mě rychle vychrlil krátce [rejzr]. Malou chvíli
mi také trvalo, než jsem si uvědomil, co jsem slyšel, a tak alespoň nepřímo
vyrozuměl, o koho asi půjde. :-)
Poté jsme se
s Mvekem a Razerem vydali po schodech nahoru k velkému sálu.
U vchodu nás uvítal bedlivě hlídající pořadatel Jacob (Carter, nikoli však
tokra z SG). Mvek chtěl, abychom se sešli s Vyslancem, a nakonec se za ním
vydal do Pizzerie, jejíž dveře stály hned po pravé straně schodů, kolmo
ke vchodu do velkého sálu. Vešel dovnitř, a už se (nadlouho) nevrátil. -)
S Razerem jsme zatím prohlíželi a komentovali okolní výzdobu
startrekovskými plakáty na stěnách, zřejmě z fanouškovských sbírek. Poté
se objevil i AVip, a když se Mvek s Vyslancem ne a ne ukázat, když
nereagoval ani na Razerovo prozvánění, nakonec jsme vyrazili do sálu sami,
abychom stihli začátek. Usedli jsme, později i s Mvekem a Razerovým
kamarádem, vlevo vzadu, a vytvořili tak ještě i s kapitanem Pikem, kterého
jsem též potkal poprvé, jakousi starneťáckou řadu.
Ve velkém sále plném stovek neupevněných židlí, který za
vyvýšeným pódiem disponoval i plátnem ve formátu 4:3, a kdyby tato čísla
udávala i velikost v metrech, možná bych nebyl daleko od pravdy, možná
bych mu dosti ubral, s datovým projektorem se objevila zajímavá dvojice
průvodců pořadem (později jsem zjistil, že jde o hlavního pořadatele
little borga a Badrazz z pořadatelského klubu Trekkies: TNG). Dívka (Badrazz) prokázala
pozoruhodný, až herecký, hlasový projev.
Pak již nastoupil po druhé hodině Johannson se zajímavou
přednáškou představující Star Trek, fenomén, jehož 40. narozeniny jsme slavili.
Oceňuji kvalitní grafické zpracování prezentace stejně jako hlasitý a relativně
plynulý slovní projev. Téměř nezapomenutelné byly mnohé vtipné videoukázky. Jen
bych vytkl to, že nezasvěcenec (byť zde vzácný) z nich mohl získat ze Star
Treku poněkud nesprávný dojem. (Neelix prožívající klingosnké orgie apod.) :-) Dále také nebyl dán všem částem (seriálům
a filmům) Star Treku stejný časový prostor z důvodů téměř
půlhodinového skluzu vytvořeného podrobnějším rozebíráním těch prvních. O
posledním natočeném, ale v časové linii Star Treku prvním, seriálu
Enterprise (později Star Trek: Enterpise), ačkoli u nás dosud neběžel na volně
šířených televizních stanicích, mohlo být také řečeno kromě obrázku i pár
základních obecných informací k zasazení děje apod. Jak jsem se ale
dozvěděl později, záměrem prostě bylo neprozrazovat nic. No budiž. -)
Následující přednáška „Zdravý
zápal versus fanatismus“ se sice oproti logickému očekávání převtělila
z filosofické diskuse spíše v představování českého ST „fandomu“
a hlavních klubů – CZ Kontinua, UPKB Dominion a Trekkies: TNG (v podání jejich čelních
představitelů), jejich předností i povinností pro členy…, ale přesto to bylo
zajímavé. I pro mě bylo nečekané vidět
při dotazech z publika i osoby, které se o existenci podobných
organizací příznivců ST dozvěděly teprve zde, ačkoli přesto na akci přišly.
Snad pomohly informace v některých televizních časopisech a jiných
médiích... (Vždyť i dabér kapitána Picarda Pavel Soukup se prý snažil, byť
nakonec neúspěšně, přijet právě po přečtení článku v nejmenovaných
bulvárních novinách.)
Jeden
člověk začal po zmínění drahosti přístupu k vysílanému Star Treku
v češtině upozorňovat na údajně levnější možnost přístupu k placené
televizní stanici poskytující Star Trek česky, a téměř všude. Místo opáčení,
zda není náhodou zaměstnancem oné společnosti, mohlo být ale možná
přednášejícími spíše konstatováno, že prostě za poplatek existuje více
možností, přičemž všechny, ani ta zmíněná, nejsou záležitostí jediné firmy.
Holt „kapitalistická volná soutěž“, volný výběr… -)
Oktan Team: Osm zastavení agenta 008
Poté přišlo očekávané amatérské divadelní představení Oktan Teamu „Osm zastavení agenta
008“. Objevil se jakýsi zástupce věhlasného profesora Oktana Ezotera, který
v osmi bodech radil, co vše musí posádka Enterprise kapitána Archera
(Vyslance) a T’Pol (Badraz) provést, aby vznikl úspěšný startrekovský seriál.
Ve skutečnosti šlo o pokyny, které tuším odpovídaly reáliím skutečného seriálu
ENT.
Oblečení herců se už sice zejména barvou s předlohou tak přesně
neshodovalo a červená uniforma „kapitána Archera“ s kšiltovou čepicí připomínala spíše
montérky, avšak pozor! I to docela vtipně parodovalo vzhled skutečných kostýmů
posledního startrekovského seriálu, který tak přeci jen oproti předchozí
přednášce dostal alespoň nepřímo větší prostor.
Bohužel musím přiznat, že vzadu ve vzdálené „řadě StarNETu“ jsem
slyšel dobře jen asi každé druhé slovo, ale přesto jsem se docela dobře bavil.
A to prý, jak později prozradili členové týmu, museli dosti improvizovat, a
svůj výkon tak řadili k nejhorším. Inu, to bych tedy chtěl vidět ty lepší… -))
Yakuzza avizoval
setkání SN, ale nám se za ním nechtělo odejít (hledat ho), ani jsme jej
neviděli. Po 17. hodině při přednášce tuším Liny o (e)MVéčkách (kupodivu neměla
(MVéčka a snad ani Lina -)) nic společného s Mvekem, šlo o music videa, tedy
hudební videa, hudbou doplněné scény ze Star Treku) se ale již u mě dostavilo
volání toalety. Opatrně jsem tiše odsunul židli, abych si mohl odskočit, ale
při pokusu oprostit sál jsem narazil na špatný východ (pro geografa typický smysl pro orientaci) -)) a marně
jsem tahal za špatnou kliku či rukojeť. Po návratu a vyslechnutí další písničky
(byť na mnohé jsem již na internetu narazil) jsem konečně našel správné dveře
(byly totiž ponechány přivřené, takže mě vedlo světlo -)), a na chvíli odešel.
U šatny, po cestě k oné místnosti, mě ještě odchytil
Vyslanec s Jakobem, který mi předal pamětní list SN. Stihl jsem se jim
také podepsat na jejich listiny, a rychle…
Později jsem si u šatny koupil na památku i dva pěkně
starnetovsky (ve skutečnosti „nemesisovsky“) zelené plakáty (formátu A3) – CzechTREKu
a české kinopremiéry filmu Star Trek: Nemesis.
Cestu zpět do velkého sálu jsem si prodloužil nahlédnutím do
sálu malého, kde ale bohužel program asi právě skončil. Původně jsem si plánoval,
že zhlédnu alespoň výbornou finskou parodii na Star Trek, Star Wreck V: In The Pirkinning na velkém plátně (projekce začínala, jenže pro něj by se stejně hodilo
spíše skutečné filmové plátno jako na Nemesis, ne klasické promítací 4:3.
Nakonec jsem tedy ani nelitoval a byl rád, že jsem mohl vidět většinu živého
programu.
Star Trek XI – co nás čeká v roce 2008?
Když jsem se navrátil do velkého sálu, lidé ze SN už zmizeli.
Podíval jsem se tedy jen na část Littlovy přednášky o plánovaném 11. ST filmu,
a chystal se už pomalu odejít, když jsem byl stejně včas vytržen Pikem, za což
mu děkuji.
Společné setkání a „večeře“ StarNETu
Blížil se čas 18:30, a v 19:00 měl začít velký galavečer
s hosty – českými dabéry známých startrekovských postav. Konečně došlo na
ono setkání lidí ze StarNETu. Jak jsme později na SN diskutovali, mohli jsme možná využít i
nějaké hromadné svolání mikrofonem.-)
Podepisovali jsme si vzájemně listiny StarNETu, já napsal ještě
dotaz na dabéry, i když konkrétní na pana Soukupa asi ne zcela přesně.
Ostatní již zatím odešli na večeři do Pizzerie. Najednou se objevila ještě
Hypospray a podepsala se mi. Měl jsem dojem, že myslí, že jde o jedinou oficiální
listinu SN. Na čas jsem tak získal možná nejvíce podpisů, ale nakonec mě určitě
předčil Yakuzza, který mohl jednak využít své větší kontakty s
fanoušky, a mnohé starneťáky jistě "odchytil" i při noclehu u Margha a Hypospray :-D.
Svůj taktéž pěkně popsaný list zveřejnil na SN v záhlaví fóra Noc StarNETu... Jacob -).
V pizzerii padla volba na lazaně. Porce v porcelánovém
pekáčku byla za danou cenu docela malá (byť v Praze…), ale skutečně dobrá.
Alespoň se tak, i když byl pokrm horký, dal stihnout začátek galavečera.
Musím však po upozornění na SN pro upřesnění dodat, že výběr pokrmu nebyl zcela kolektivní.
Razer si objednal ten, po němž se pizzerie zove pizzerií. -)
U vchodu do sálu pořadatelé pečlivě střežili hlavní bod večera
před „nezvanými“ diváky. Jedna dívka tak chvíli s přísným zrakem sledovala
můj pohyb, aby si dobře prohlédla visačku. (Nebo snad chtěla jen znát mou
přezdívku? -)) Opět jsme obsadili levý zadní roh.
Dabéři byli až překvapivě vtipní a bezprostřední. Věta „Kapitán na můstku!“ z úst českého
kapitána Janeway(ové) z Voyageru Sylvy Talpové pak na chvíli nechápající
fanoušky přiměla i k povstání, což si však zasloužily i následující
chvíle. Uvolněně a vtipně se vzájemně pošťuchovali i pánové Jiří Hromada, český
doktor Leonard H. „Kostra“ McCoy z původního, právě 40 let starého ST
seriálu (TOS – The Original Series), mimochodem překvapivě činný v Gay
iniciativě a boji za lidská práva, a Zdeněk Bureš, jenž propůjčil svůj hlas
českému Neelixovi z VOY i Quarkovi z před lety uvedené části
seriálu DS9. Pan Bureš se prezentoval jako již spíše důchodce ze starších časů,
avšak přesto prokázal ve vzájemných narážkách neobyčejnou bystrost.
Johannson hostům pohotově přehrál některé vtipné ukázky
s jejich výkony použité původně v jeho přednášce. Pěkná byla např.
jedna z úvodních scén dílu TOS „Shore
leave“ (Dovolená), kde kolem doktora McCoye proběhne králík a mladá
dívenka, jež ho hledá. Kostra přitom jen nehybně mlčky zírá… -))
Jen je škoda, že po brzkém odchodu Zdeňka Bureše působila zmínka
o očekávání následujícího dělení dortu pro fanoušky trochu jako vyhánění všech
herců, kteří přitom nevypadli na to, že by je otravovala nebo nudila i případná
další hodinka.
Došlo však i na otázky z publika včetně části mé určené
všem, která mohla možná působit trochu nekriticky či pochlebovačně, avšak
myslím, že v daných případech byla oprávněná: „Jak to děláte, že je váš hlas skoro lepší než originál?“. Nakonec
však má formulace možná až tak kladně nevyzněla. Paní Talpová si svým osobitým
způsobem povšimla slova „skoro“… -))
Asi ne zcela přesný dotaz na pana Pavla Soukupa, českého kapitána Pikarda, zda
ho mrzelo, že v jednom filmu daboval Rikera, bohužel zodpovězen být
nemohl, jelikož překvapivě obětavý herec nebyl již i přes veškerou snahu
schopen na místo dorazit včas. Podobně jsme museli oželet i v programu
avizovaného Bohdana „Bhdana“ Tůmu, velkého to trekkie, představitele českého
nadporučíka Data.
Dlužno dodat, že hosté
byli nakonec také posíleni menším sladkým zákuskem v podobě Borské krychle
a přípitkem s moderátory (možná byl ale omezen čas setrvání
v pronajaté budově, čas nástupu na ubytování apod.)
Když jsem příjemně naladěn opustil kolem půl deváté sál, prošel
jsem hned u vchodu v bezprostřední blízkosti kolem dortu v podobě
lodi Enterprise, ale uvědomil si to až zpětně, takže mi v paměti zůstal
jen dojem talířovitého objektu na tyči. (Jak jsem později zjistil, šlo
o na vysokém stolku či podstavci stojící přibližnou podobu lodi NX-01
z posledního seriálu podle data natáčení, byť prvního podle doby, do které
je zasazen jeho děj. Při výročí 40 let Star Treku by se však možná slušelo
připomenout takto spíše loď Enterprise z původního seriálu
s registračním číslem NCC-1701. Možná ale někteří fanoušci, jak už
u názorově nejednotných trekkies bývá zvykem, vždyť ST je také velice
rozmanitý, chtěli obětovat spíše loď z méně oblíbeného nového seriálu než
„zneuctít relikvii“ z TOS. Nicméně to bylo tentokrát jedno. Lidé se bavili
a nezaznamenal jsem, že by došlo k nějakým svárům. :-))
Musím také přiznat, že,
jak jsem dort pořádně neviděl, když jsem zahlédl jeho první porce u některých
lidí (Dieginy), podle jejich stříbřitého lesku jsem docela dlouho, za daných
okolností zcela nelogicky, uvažoval, že jde o zavináče (ryby!) -)), které si
objednali snad někde v občerstvení (jež tam možná ani nebylo).
Nakonec jsem se však sám k dortu netlačil, a zůstal
raději vzadu u chodby k malému sálu u dalších lidí ze StarNETu, se kterými
jsme se tam pak později též fotografovali.
Ještě předtím jsem ale měl možnost z bezprostřední
blízkosti vidět Pantarei, i když jsem se neodvážil představit, a rušit tak její
smutnou zprávu, že plán přilákat Valerise a odměnit jej za záchranu SN
ztroskotal… :-(
Po fotografování SN jsem podobně z blízka, byť z větší
vzdálenosti viděl Dieginu, avšak na rozdíl od Mveka jsem si se svojí ostýchavou
pasivitou stihl podat ruku „jenom“ s laggou. O pár chvil dříve jsem se též
představil s Hypospray, která nás s AVipem a Razerem také
fotograficky zachytila. O mé účasti tak byly vytvořena nezvratné důkazy, snad
jednou nebudu litovat. -)
(Rádoby -)) Křest rukopisu nové knihy „Svět zkázy“
Poté jsme zašli zpět do velkého sálu na po 21. hodině rozběhlou
přednášku, resp. „křtění“ českého překladu nové (12. číslované z řady TNG)
startrekovské knihy, na které ovšem kniha spolu s šéfem nakladatelství Laser nepřišli, -) takže se
z polévání papíru svěcenou vodou vyklubala
zajímavá diskuse s překladateli Vyslancem (vyskytujícím se i na SN)
a Magistrem (shodou okolností členy Oktan Teamu) o nadějných plánech
vydávání dalších ST knih v češtině v překvapivě velkém počtu titulů.
Afterparty (aneb Jak se umí bavit trekkies)
Následovala po 21:30 „afterparty“, která probíhala opět trochu
jinak, než by mohl napovídat daný název, jenž naznačoval nějakou hromadnou
oslavu, tanec apod. Místo toho se soutěžilo. Rozběhl se startrekovský knižní
klon někdejší populární televizní soutěže Videostop – „Knihostop“.
Ačkoli jsem
již pár (asi 7) ST knih také přečetl, netroufl jsem si do soutěže se přihlásit,
i když někteří ze SN byli odvážnější (ale já je na tu dálku na pódiu všechny
ani pořádně neviděl). Snad kdyby mě někdo více přemlouval, ale v životě
holt člověk musí občas projevit vlastní iniciativu a chopit se
příležitosti, jak by řekl Quark (barman a obchodník z chamtivého druhu
ferengů ve startrekovém seriálu DS9). Škoda, snad příště nebo někdy jindy. :-)
Poté jsme se rozešli. Já jsem nejprve navštívil toaletu, a když
ji opustil, většina lidí z SN, se kterými bych se ještě byl býval rád
rozloučil, bohužel už zmizela (aniž by použila transportér -))… V dálce
jsem ještě viděl skupinku Yakuzzy a zřejmě Hypospray a Margha, ke kterým
směřovali na nocleh.
Sám jsem tak rychle vyrazil k místu ubytování. Předem jsem
měl z mapy nastudován směr, a jako student geografie jsem doufal
v rychlou přímou cestu… Nezdržoval jsem se v šerosvitu pouličních
lamp s opětovným lovením mapy. Bohužel se projevil můj „orientační smysl“.
Na konci slepé ulice na a ne průchod v plotu…
Později jsem s jedním starším kolegou již našel správnou
temnou úzkou cestu obklopenou živými ploty. Na hledané ulici jsme však
přehlédli ve tmě za stromy méně výraznou tělocvičnu, která, postarší budova, ne
žádná panelová „krabice“, ale ani majestátní sokolovna, připomínala
z vnějšku spíše obytný dům. -)(
Naštěstí jsme zaslechli hlasité volání jedné z pořadatelů: „Ubytování na conu?“ Dívka za námi
dokonce doběhla a dovedla nás na místo, kde i později hlídala dveře, když chtěl
školník či správce již hned zavírat. V tělocvičně byla kupodivu i WC (a
též sprcha) s umyvadlem, byť staré a ne zrovna luxusní, nicméně plně
postačují k nečekané možnosti osobní hygieny. Lístek opravňující
k placenému ubytování paradoxně alespoň po mě nikdo nechtěl. Na jednu
stranu je to pochopitelné, když bylo zřejmě vše zaplaceno, a přitom nešlo
o omezený počet lůžek, na druhou stranu se mohla vetřít i zcela nevítaná
osoba, byť předstírání účasti na conu by asi nebylo snadné, pokud by vůbec
věděla, oč jde… -) Na zemi byly
rozloženy dlouhé žíněnky, takže nakonec by asi nebyla potřeba ani karimatka.
Neděle 24.9.2006 – cesta domů (Voyage Home -))
Ráno jsme společně s Pikem a Jakobem a mj. zřejmě Badrazz
zamířili zpět do metra C, kde jsem skupinu na Florenci opustil a pomalu se
odebral autobusem k domovu. Ještě předtím v tělocvičně při chystání
k odchodu jsem zaznamenal, že někteří si dali zbytky dortu ještě
k snídani. Zřejmě nás, co jsme jej oželeli, bylo více, avšak ani jsem moc
nelitoval. -) Pikovi jsem pochválil jeho napínavý román na pokračování Osud padající hvězdy, jenž na rozdíl od neméně zajímavého Mvekova Soudného dne
tyranů již vycházel celý veřejně. Později jsem vysvětloval, že by vše bylo
pro mě a mnohé další vysokoškoláky jednodušší, kdyby se akce konala o týden
později, kdy bychom již byli ubytováni na koleji. Jenže každá škola má termín
nástupu stejně jindy, někde, a v případě nižších stupňů škol snad všude,
se stejně už vyučovalo… Šlo by tak o zbytečný ústupek a výhodu jen pro některé,
navíc pouze pražské, studenty. A nocleh v tělocvičně, beztak jen na jednu
noc, nebyl vůbec špatný.
Z Florence jsem stihl nepříliš častou linku končící až
v Josefově Dole, takže jsem musel dávat pozor, abych nepřejel Jablonec n.
N., a neměl tak moc šancí dohonit stále ještě trochu trvající spánkový deficit.
Neměl jsem již drobné, avšak kupodivu vypomohla s rozměněním (a uklidněním
řidiče) vpředu sedící dáma. Zatímco jsem přijížděl domů, některým zřejmě ještě
vrcholila „morning-party“… -)
Závěr
Po akci jsem byl velice spokojen a nadšen, ačkoli ostřílení
účastníci, kteří léta navštěvují např. i poněkud hromadnější a delší letní setkání fanoušků sci-fi v Chotěboři, měli i určité výhrady.
Já jako nováček a docela uzavřený, nespolečenský člověk jsem byl také rád, že
jsem snad přeci jen důstojně navázal kontakt s některými dalšími
přispěvateli z diskusního serveru StarNET, aniž bych se úplně
znemožnil. Byť jsem se nedávno dozvěděl, že mé určité zamlknutí přehlédnuto nebylo… ;))
Každopádně mé radostné vnitřní pocity dlouho neutichly.
Mohly být sice např. nějaké přestávky mezi body programu a já
jsem se mohl rozdvojit, abych stihl zaznamenat i např. dění v předsálí
(jakési CCG a deskové hry) či zmiňované projekce v malém sále, avšak to už jsou
jen nepodstatné drobnosti. -))
V úterý, po ubytování na kolej, jsem na podporu Littla
ještě jednou zajel do Ládví, a koupil si jeden lístek na Nemesis, byť jsem
věděl, že jej nevyužiji. -) Mé nadšení a velice kladné hodnocení dokumentují i
příspěvky na StarNETu např. zde, tady, popřípadě zde. ;-) Ostatně po úspěchu
organizátoři již plánují další CzT…
Diskusní fórum o
setkávání fanoušků Star Treku na serveru StarNET
Reportáž z CzechTREKu
2006 na portálu pořadatelů z fanklubu Trekkies:TNG
Článek o české
kinoderniéře Nemesis taktéž na Trekkies.cz
Diskusní fórum o portálu Trekkies.cz
na StarNETu
Fotoreportáž od Hypospray a Margha na
serveru Voyager.cz
Fotoreportáž Věry resp. SG1.cz týmu
Omiho fotky z CzT (Zkratka malými písmeny je též
přihlašovacím jménem a heslem, viz např. tady.)
Ohlédnutí za
CzechTREKem na magazínovém serveru Neviditelný pes
To vám ještě nestačí, žádáte víc? -))