Reportáž z akce „Titankřest“ 2007
Následující text shrnuje mé
zážitky z účasti na křtu českého překladu knihy Star Trek: Titan: Mezi
dvěma světy, který se konal v pátek 23. listopadu 2007 v Praze. Ačkoli jsem se zúčastnil jen samotného hodinového „obřadu“ bez
následné oslavy v restauračním zařízení, jak vidno, opět jsem se rozepsal
asi až nadmíru, byť jsem vše zapisoval až čtrnáct dní po akci, poté, co jsem sepsal koncept reportáže ze setkání v Liberci konaného následující týden.
I zde shrnuji ze svého
subjektivního pohledu i další „doprovodné“ zážitky, snad i přes časový odstup relativně věrně.
Laskavý netrpělivý čtenář, kterého podobné „výlevy“ pochopitelně nemusejí zajímat, číst ovšem
(něco nebo vše, všechno nebo nic) podle libosti nemusí. -) Přesto i jemu přeji příjemnou zábavu.-)
Co
následovalo (místo afterparty) -)
Některé
zajímavé odkazy k Titanu a jeho křtu
Po neúčasti na CzechTREKu
2, při jehož příležitosti jsem pouze navštívil projekci filmu Star Trek: První kontakt,
když rodinná atmosféra větším aktivitám kolem Star Treku (ST) nepřála poté, co jsem byl
nucen prodloužit studium o rok za účelem dalšího zpracovávání diplomové práce,
jsem se přeci jen osmělil a rozhodl k účasti na dalším setkání
fanoušků Star Treku. Nemusel jsem ani nikam jezdit. Pokud by šlo o
akci uprostřed týdne, pak bych svou účast mohl doma dokonce zcela utajit, kdyby
na to přišlo. Nicméně i pátek dával šance na pouhé menší zdržení po školním týdnu v Praze.
Křest knihy Star Trek: Titan: Mezi dvěma světy měl podle Vyslance začít v Poetické kavárně
Obratník v 17:30. Tuto hodinu zvolil jako vhodný kompromisní
čas, aby to stihli jak lidé přijíždějící na víkend do Prahy, tak ji
opouštějící. Shromažďovat jsme se však mohli už od sedmnácté hodiny. Já jsem
ovšem během týdne přijal na pátek náhradní službu v počítačové studovně
právě do sedmnácti hodin (jindy v pátek je ovšem otevřena až do šesti v
podvečer). V tu dobu také většinou školu opouštím, abych stihl autobus
v 18:05. Nicméně spoj jede i o hodinu později… Předem jsem tedy vzdal
účast na následné afterparty. Vyslanec stejně po úvodním lákání nakonec na StarNETu (SN)
spíše nabádal k omezení počtu na skutečné zájemce, lidi kolem
nakladatelství Laser apod., abychom se vůbec vešli. -)
Škoda, že jsem nechtěl zůstat, mnozí
mimopražští zřejmě spojili účast právě s přespáním, aby v sobotu
večer nepřišli o další neméně důležitou událost ve světě českého Star Treku,
projekci prvního českého fanfilmu (fanouškovského filmu) na motivy ST – Star Trek:
Metrénský incident, která se konala v kině Atlas. Akci, na
kterou bych musel čekat celou sobotu, jsem ovšem z výše zmíněných důvodů
zavrhl hned, a tak se ani nesnažil
rezervovat vstupenku na velmi omezený počet míst, o která byl nečekaně bez
nadsázky obrovský zájem. Nicméně tvůrci z fanklubu CZ
Kontinuum právě pro takový ohlas zařídili další projekci 14.12.2007,
a již o měsíc dříve, 14.11.2007 jsem si lístek rezervoval, ačkoli jsem
tehdy ještě neznaje datum preferoval prostředek týdne. I pátek večer byl ovšem
lepší než sobota, a není jisté, zda bude ještě další příležitost film
v kině spatřit, a tak jsem nakonec již ve čtvrtek 22.11.2007 po
předchozím marném hledání -) konečně u Florence našel kino Atlas i
s plakátem MI na dveřích, a snažil se si vstupenku na další projekci již
koupit. Bohužel ji ještě neměli zanesenu v počítačovém systému, ale
pořadatelka si mě zapsala, zeptala se na přibližnou pozici preferovaného
sedadla, a slíbila, že to do PC dá, že už v pátek nebo v pondělí
mohu přijít… Zdálo se, že jsem nebyl prvním zájemcem. -) Vzal jsem si alespoň
drobný letáček na film, připravený před sobotní premiérou. (V pondělí jsem si
pak lístek koupil, a kdybych nebyl již díky pořadatelce nebo CZK, popř. oběma,
uveden mezi rezervacemi, možná bych nakonec nedostal nic.)
Kino Atlas ale nebylo jediným
místem mého „přímého (či blízkého -)) setkání“ se Star Trekem v týdnu křtu
Titanu, pominu-li to, že jsem již ve středu (21.11.2007) v knihkupectví
dokonce na třech místech (na jednom regálu mezi novinkami a na dvou u
sci-fi) Titan s nádhernou obálkou upravenou podle originálu Jacobem,
provedenou se střídáním lesklého a matného povrchu, prohlížel,
a podobně jako jiní jen nerad hned nekoupil. -) Ale
i v počítačové studovně, kde letos spojuji „příjemné“, nejen práci na
diplomce, s „užitečným“ správcováním (nebo opačně?) -), jsem totiž
najednou od blízké pracovní stanice náhodně zaslechl něco o fanouškovském
divadle na conu a snad ST. Na pochybách mě nenechalo, když byl snad obrázek
elfa komentován větou: „Vulkanec.“ Poté ale došlo i na jasné zmínky MI, volby
alespoň „fantasy“ kostýmů místo uniforem na premiéru, hereckého obsazení
a provedení atd. Letmý pohled na monitor pak odhalil i stránky CZK. -) Říkal
jsem si, že bych se ozval, ale nakonec jsem zůstal pasivní, byť jsem na svém LCD
nechal viditelně web SN
i s výmluvným logem. -)
Zkontrolovat a uzavřít
v pátek 23.11.2007 po sedmnácté hodině počítačovou studovnu ovšem trvalo skoro
sedm minut, když jsem stanul i s taškou s věcmi z koleje před
školním vchodem teprve v 17:14, mohl jsem na tramvaj v 17:15, která
by mě z Albertova na Anděl dopravila v 17:23, zapomenout. Dostal jsem se
tam tak až po čase „oficiálního“ začátku akce. Jako „typický“ geograf jsem
navíc opět tradičně ztratil ve voze elektrické dráhy orientaci. Věděl jsem, že
musím mít po pravé ruce obchodní centrum Anděl, po levé ruce Vltavu, a když
půjdu od tramvaje na jih, měla by být druhá ulice vlevo kýžená Jindřicha
Plachty. Jenže pak, když vůz skončil na severnější zastávce za rohem, jsem
nějak neodhadl, jakým směrem se vlastně nachází Vltava, podle které jsem měl
zhruba v hlavě předem prostudovanou mapku. -) Možnou chybu jsem si
uvědomoval, ale vycházel jsem nejprve z toho, že řeka bude po mé levé ruce
(kolmo na ulici Štefánikovu, jejímž směrem jsem naopak správně měl jít).
Zamířil jsem tedy přes ulici do Lidické, ale když se ani jedna z cest
vlevo nejmenovala po onom známém herci, správně jsem zamířil doprava, trochu
ponurou téměř opuštěnou smíchovskou uličkou, až jsem skutečně narazil na kolmou
ulici Jindřicha Plachty. Pak zbývalo jen přejít zpět asi polovinu její délky, a
vpravo se už nad výkladní skříní skvěl nápis identifikující neomylně Poetickou
kavárnu Obratník. Nadešlo již asi 17:40, ale byl jsem rád, že jsem dorazil, jako
mnohdy pozdě, ale přece. -)
Když jsem nahoře nerozeznal
žádné známé či povědomé tváře, rozhodl jsem se zachovat se k obsluze asi
nepříliš zdvořile, směle si nic neobjednat, a zamířit po naštěstí blízkém úzkém černém kovovém
točitém schodišti přímo dolů. Ve sklepení již u několika stolů sedělo mnoho
povědomých entit, ale zdálo se, že se ještě nekřtí. -) Vedle přeplněného věšáku
jsem složil svůj batoh a poněkud nevzhlednou tašku, která by místo špinavého
oblečení mohla s trochou fantazie (nebo spíš protiteroristické paranoie) skrývat třeba příruční jadernou nálož -),
a na ni jsem umístil svou bundu, šálu a čepici. Uprostřed jsem
rozeznal AVipa, laggu, podle fotek i Kareemmu, Macka. Nedala se přehlédnout
Hypospray s typickou holokamerou, pardon fotoaparátem. -) Po levé
straně u jakési zídky seděli na čestných místech little, hlavní
představitel klubu Trekkies:
TNG, vzadu Jacob, zpoza zdi koukal omi a další. Hned po slezení ze
schodů jsem také zaznamenal nezaměnitelnou postavu Praotce Trekkieho,
a tentokrát si s ním i potřásl rukou. Hned mě podle přezdívky ze
SN poznal, byť označení, že jsem s úrovní 8 „velké zvíře“ nebylo tak
docela přesné. Přeci jen jsem k tomu přišel, jako „slepý k houslím“,
a zde byly přítomné i další „osmičky“. -) U prostředního nejbližšího
stolku seděl také Mvek a Zephram (nebo jsem toho zahlédl až později?), kteří mě hned přivítali, a po mé pravé straně
mi představili možná největší překvapení večera (byť na SN jsem si býval mohl všimnout
narážky
(vlastně i tady) -)), Damara s Lanií, jež
dorazili až z daleké slovenské Bánské Bystrice, a hned také vše
fotograficky dokumentovali. Já jsem bohužel opět fotoaparát nevzal, byť
tentokrát jsem možná mohl, ale zase bych tak zcela jasně doma předem prozradil
účast na ST akci, i když… -)
Vzadu pak na čestném místě
v čele místnosti za vyvýšeným stolem seděli překladatel a redaktor edice
Star Trek v nakladatelství
Laser Radim Rouče, známý pod přezdívkami Vyslanec a Jem’Hadar, ředitel Laseru Tomáš Jirkovský a žena, již jsem mylně považoval za redaktorku Helenu Šebestovou, avšak Vyslanec to na SN uvedl na pravou míru slovy
: „...ta paní nebyla redaktorka HŠ, ale přítelkyně pana ministr - éé - pana Jirkovského, která se stará o každodenní chod nakladatelství a bez jejíhož dohledu by už Laser nebyl :)“.
Až po chvíli začal samotný křest,
takže jsem vlastně o „ceremoniál“ nepřišel. Bylo to poprvé, co jsem viděl něco
podobného na vlastní oči. -) Po krátkém proslovu pan Jirkovský brožovanou knihu
jemně polil Vyslancem mezitím zručně otevřeným šampaňským pěkně po krásné přední obálce na výšku, po
celé její délce, byť vlastně velice jemně, že perlivý mok asi smočil právě jen titulní obrázek. -) Jak Vyslanec již
předtím prozradil, nakladatel má prý ve skříni již velkou sbírku ulepených
sladkých křtěných výtisků. ;) Vyslanec také představil další ediční plány
nakladatelství, které se ve stejnou dobu, podobně jako u jiných „velkých
historických oznámení“ naší doby, objevily i na jeho blogu Star Trek česky. Bylo
zajímavé vidět, jak se pan Jirkovský u některých nápadů, jako např. zrušit
kompletních číslovaných řad ST, které mohou obsahovat i slabší „díla“, trochu
polovážně ošívá. Radim ale ukázal své přesvědčovací schopnosti, když jeho šéf
rezignoval slovy: „Dobře, ty jsi editor Star Treku.“ -) Přiznal ale, podobně
jako někteří další, že mu je líto, že si česky nepřečte celou sérii. No, na
jednu stranu je obdivuhodné, že by byl ochoten ST, i méně kvalitní,
vydávat možná další desítky let, na druhou stranu se takto „alespoň“ toho nejlepšího dožijeme. -) Přítomna byla i mladá překladatelka Kareemma,
která se již zapojila do výběru toho kvalitnějšího, když Vyslanec zmínil, že
jistou knihu rozhodně nedoporučila. -) AVip se také zavrtěl při zmínce jeho
překladu „Vyhnanců“. ;-) Ale teď vážně, myslím, že se nejsem sám, kdo se na
výsledky jejich práce velice těší. Některé obálky těch plánovaných lepších děl, které např. pozorný čtenář SN už mohl vidět dříve,
pak kolovaly na papírech formátu A4 mezi publikem, a to se mohlo ptát na další podrobnosti (snad až na laggu, jež byla okřiknuta, že se může zeptat doma.-)) Veřejně byla oceněna
i Jacobova „nezaplatitelná“ dobrovolná nadšenecká práce na obálce a písmu
Titanu. Originální vzor se od amerického nakladatelství Pocket Books podařilo
získat snad vůbec poprvé, ale doufejme, že založí novou úspěšnou tradici.
Pochválen byl i přítomný grafik omi za návrh zcela nových obálek pro řadu A Time To..., lepších než originály. Během akce přišla z práce i Xyll, jedna
z vedoucích fanklubu
CZ Kontinuum a mj. hvězd Metrénského incidentu a také z Brna
dorazila Ayreona.
Poté nastal zlatý hřeb večera.
Vyslanec začal zvelkého pytle ležícího
vedle stolu vytahovat čerstvě vonící výtisky Titanu, aby si je přítomní, kteří
se postupně způsobile zařadili do poklidně se posouvající fronty ;), mohli
zakoupit s avizovanou slevou za rovných 200 Kč, tedy asi o celých 25 %
méně než v obchodech. Vyslanec vyslovil přání, aby podobně jako v USA
byla kniha vyprodána ještě předtím, než se vůbec dostane na pulty, aby se musel
provádět dotisk. To ale již nebylo možné, a tak se snad alespoň splnilo
méně scifistické přání vyprodat místní pytel. Také jsem přispěl nákupem hned
dvou výtisků - pro sebe i coby vánoční dárek pro bratrance Spocka18 (snad to nečte
);), i když jsem zapomněl požádat o slibovaný podpis, když ne nepřítomného
překladatele Jakuba Marka, tak „alespoň“ odpovědného redaktora edice a pana grafika. -) Lidé (a
další entity) se pak vrátili na svá místa, hladili matnolesklé obálky svých
nových knižních miláčků nebo je podobně jako Praotec začali již nedočkavě číst.
Atmosféra byla opravdu pěkná, všichni lidé, možná až na mě typicky vážného,
usměvaví a přátelští. Na jednu stranu jsem se chtěl seznámit se všemi již
známými z fotografií a hlavně ze SN, které jsem třeba nestihl poznat na CzT
2006 nebo Sconu. Na druhou stranu by asi nebylo dobré,
obíhat tady, v relativně stísněném prostoru, všechny stoly, když navíc
hlavní hvězdou byl Titan, a ostatní seznamování očekávali asi spíše na
vhodnější afterparty. -) Je to vlastně poněkud zvláštní, když často znám
přezdívku i tvář dotyčného známého trekkieho, zatímco on(a) mě třeba ne.
Tak jsem mnohdy oslovil živou entitu již jejím „elektronickým nickem“, zatímco
u běžného seznámení bych se takovou informaci měl teprve dozvědět. ;)
Znevýhodněni také byli ti, které jsem nepoznal, a tak je ani nezkoušel
kontaktovat. Prakticky jsem se omezil jen na komunitu kolem diskusního serveru StarNET,
i když tady měla beztak naprostou převahu, protože se informace zjevně šířila vedle ST česky právě jen zde.
-) A na Radimovu výzvu se ani jedna entita, která na jeho blogu přiznala, že prý bude mít potíže s manželkou
kvůli další poličce na ST knihy, neozvala. Snad nedošlo kvůli ST k rodinnému neštěstí -)
Po chvíli (kolem 18:15) se
akce, která měla trvat asi hodinu, blížila k závěru. Vyslanec rozdával
účastníkům afterparty vstupenky, ale ještě chvíli pokračovalo posezení
a diskuse. Přesunul jsem se s výtisky Titanu ke své tašce, abych je umístil
do dvou postranních kapes, když tu jsem najednou zažil poněkud zvláštní pocit.
Zatmělo se mi před očima, a cítil jsem zezadu jakousi tíži, jako by na mě vše
padalo. A skutečně… Zephram ze mě za chvíli zvedal spadlý onen věšák plný
oblečení, a tak odvrátil mé „pohřbení zaživa“. ;-D Poté jsem se oblékl, ale
ještě…
Nakonec jsem překonal svůj
ostych a potřásl si rukou např. s Mackem, Pantarei, JFK a Kareemmou.
Ayreona se dobře bavila u stolu na stupínku po pravé straně s Damarem
a Lanií, kteří mě ještě znovu fotili a ptali se, proč odcházím. Lania
přitom poznamenala, že se asi na fotkách moc nesměji. -) Fakt je, že na
veřejnosti se tvářím většinou vážně, byť třeba někteří mí příbuzní to označují
za mračení (no, ještě třeba i v brýlích kvůli horšímu zraku mhouřím
oči…-)). Jak tak pozoruji, na fotkách vypadám normálně téměř jen v řídkých
případech, kdy se dívám „přítomně“ do objektivu nebo se usmívám, že jsou vidět
zuby, což ale také mezi více lidmi moc nedělám, byť vnitřně se třeba bavím… -)( Zajímavé bylo, když se Kareemma podivila,
jak vypadám, když správně myslela, že mám na SN v ikonce svoji fotku.
Musím podotknout, že ta fotka je jednak nějakých šest, sedm let stará,
vystřižená ze společného gymnaziálního snímku, zdoby, kdy jsem byl asi o 10 kg…
„silnější“ a měl trochu tmavší vlasy, a ve větším množství -). Koláží jsou pak
k ní přidána cizí „těla“ kapitánů Hvězdné flotily ze ST a přikresleny
sluneční brýle se skly z Matrixu. -) Můj vzhled je tak dosti zkreslen.
Překvapilo mě to ale i proto, že podobně jako Kareemma už na Sconu reagoval
i Kraken (a později na afterparty po druhé projekci Metrénského
incidentu též Ayri. -)
Nakonec jsem tak vyčkal, až se
již lidé po 18:30 opravdu začali rozcházet, mnozí na Afterparty, (v 19 hod. měl
v Obratníku již pobíhat jiný program), byť jsem se nestačil pořádně
rozloučit.
Co následovalo (místo afterparty) -)
Rychle jsem zamířil, nyní
zorientován již jistě, k metru na Andělu, které mě mělo dovézt až na
konečnou, na Černý Most. Opojen atmosférou setkání jsem ale podcenil páteční ruch, a postavil se
navíc na schodům nejbližší levou stranu metra, která i o hodinu dříve bývá na
sousedním Karlově náměstí plnější. Do
jedné soupravy bych se nedostal, do druhé přeci jen trochu volnější se nechtěl
cpát, a když jsem se konečně aktivněji
posunul na místo, kde by snad mohlo být v další soupravě více prostoru,
a skutečně se dostal dovnitř, bylo možná 18:45. Na nástupišti jsem měl
pocit, že vidím laggu, ale nejspíše šlo jen o „vedlejší účinek“ křtu, setkání
s fanoušky ST. -) Nebo se každý přesouval na místo Afterparty „po vlastní
ose“? Na Černý Most jsem tak bohužel dorazil až v 19:10, pět minut po
odjezdu autobusu. Místenka, kterou jsem si předem, když jsem se pohyboval
u autobusového nádraží na Florenci kvůli „Metrénu“, koupil i proto, aby mě
popohnala, abych dorazil opravdu včas, tak
propadla. Chvíli jsem poté přemýšlel, hledal alternativy, a až po 19:30 jsem se
konečně rozhodl, že do odjezdu dalšího (a posledního) autobusu do Jablonce
nad Nisou (ve 20:35) stihnu ještě jednu záležitost, kterou jsem původně chtěl
odsunout i kvůli „Titankřtu“ až na další týden. Sestřenice potřebovala pro
nemocnou babičku jisté elektronické vybavení (zase ne akutně, to bych nic
neodkládal). Nakonec jsem metrem a tramvají, kde jsem telefonujícímu tátovi
musel prozradit, že přijedu později, dorazil do prodejny pět minut před osmou,
ale přes automatizovaný systém vše stihl. Výdej zboží však měl probíhat také jen
do osmi, a potvrzení o zaplacení mělo platnost
jen do dalšího dne – soboty! Bylo jasné, že pokud nechci potíže, musím buď
počkat na místě, nebo rovnou přespat do dalšího dne, protože v týdnu už to
lehce nevyřídím. -) Nakonec ale zboží vydávali až asi do 20:15, takže jsem se
dočkal. Rychlá cesta zpět na Černý Most bohužel opět trvala o pět minut déle,
než měla -), v pátek mi tak už zbývalo jen čekat do 21:30 na poslední
autobus do Liberce, a pak jet domů tramvají či vlakem…
Čekal jsem tedy u zastávky
autobusu, a rozhodl se nakonec již zde vytáhnout Titan, a začít jej číst.
Po chvíli se začali trousit zjevní cestující, ale nečekal jsem, že by naplnili
celý autobus. Asi již po 21. hodině mé čtení přerušila špinavě blonďatá žena
s cizím přízvukem a poprosila mě o 20 nebo 40 Kč na autobus, aby
mohla jet až do Janova. Nějak se mi nezdálo, že by šlo o běžnou fetující
žebračku a podobná individua, jaká se vyskytují na autobusových nádražích. Na
druhou stranu telefonovala mobilem, a onen přízvuk nebyl tak patrný, nicméně
řekla jen pár slov. Měla ale telefon, takže ve stavu opravdové nouze by jej
mohla zastavit či prodat… Nakonec jsem jí však, nemaje drobné, v dobré náladě ze křtu,
dal padesátikorunu.
Poděkovala, a slíbila, že mi za to
něco dá, pak odešla. Rozporuplné pocity jsem ventiloval otočením očí v sloup, a pokračoval jsem v četbě,
ale po chvíli se skutečně odněkud zprava vrátila a přinesla mi jakési reklamní
vzorky kosmetiky, které jsem po chvíli odmítání nakonec raději přijal. -)
Když přijel typický žlutý
autobus nejmenované společnosti, bylo najednou nástupiště plné. Za chvíli jsem
začal pochybovat, zda se dovnitř bez místenky či rezervace vůbec vejdu. Ona
„cizinka“ se postavila hned ke středním dveřím, kde stewartka přijímala
„předplatitele“, zatímco ostatní čekající bez rezervace utvořili frontu asi
patnácti lidí u předního vchodu řidiče. Paradoxně se tak svým žadoněním stala
první na řadě. Až se autobus téměř naplnil, stewartka čekala do poslední chvíle
na držitele rezervací. Několik toho skutečně využilo. Faktem je, že kombinace
pátku a přetrvávající lákavé sněhové pokrývky z první poloviny listopadu
nevěstila nic lepšího. -) Za chvíli oznámila, že může vzít sedm lidí. Já jsem
se dopředu necpal, a tak se na rozdíl od oné slečny, u které jsem tedy měl
alespoň jistotu, že peníze skutečně využila k dané cestě, nejel. –X Chvíli
jsem uvažoval již dříve, že bych ještě přes mobil kontaktoval Mveka, a nakonec
se připojil k afterparty, ale zase do již delší dobu „rozjetého vlaku“ se
mi moc nechtělo, byť jsem prý mohl. Cesta by přitom ještě trvala
třeba přes půl hodiny. Poté jsem raději několikrát obešel další nástupiště,
abych náhodou nepřehlédl jiný spoj, a pak se vrátil nečekaně znovu na
(studentskou, nikoli vlakovou či metrovou nebo metrénskou -)) kolej.
Spolubydlící jsem ale nepřekvapil, protože dleli také jinde. (Později jsem se
ale dozvěděl, že slečna jednoho z nich mě zahlédla ráno na zastávce, ale
považovala mě vzhledem k horšímu zraku (no, já ani s brýlemi nevidím
lépe) za nereálný přízrak.-)) Nakonec jsem tedy vyrazil domů z předchozí
bouřlivou nocí viditelně poznamenaného Černého Mostu až v sobotu 24.11.2007 ve tři
čtvrtě na deset, poté, co jsem si užil čtení Titanu v čekárně za zvukových
doplňků spících bezdomovců. -) Dřívější autobus jedoucí přes Jablonec až do
Harrachova nejel, a tak se potvrdilo pochybné tvrzení jízdního řádu, že je
vypravován snad pouze v jednom týdnu v únoru (že by mezinárodní
závody nebo jarní prázdniny v Praze?).
-)
Samozřejmě jsem místo honění
času mohl raději hned počítat s účastí na afterparty, což by také pomohlo
dalšímu seznámení s některými entitami apod., a přitom bych domů
dorazil ve stejnou dobu stejným spojem, nebo jsem mohl vyrazit o čtvrt hodiny
dříve, nemusel „prošustrovat“ peníze ušetřené na Titanu -), rezervovat si
autobus, a vše by dopadlo úplně jinak. Jenže asi nemá smysl to dále rozebírat,
lze se jen poučit do budoucna, nebo spíše přijmout „fascinující“ zážitky, o které bych přišel. -) Plánovanou návštěvu holiče v sobotu
dopoledne jsem stihl, věci pro babičku jsem měl také, a stejně jsem získal
dobrou náladu ze setkání s trekkies a Titanem, a tak nakonec vše dobře
dopadlo, a na SN jsem mohl mj. napsat:
„Také děkuji za nádherný
zážitek ze křtu Titanu, byť jsem dorazil po kratším hledání až po oznámeném
začátku, ale přesto stihl úvod skutečný, a s koncem zase rychle
odešel, aniž bych se stihl rozloučit, nebo i navštívit afterparty. Jsem ale
rád, že jsem mohl vidět křest a tu spoustu známých, méně známých i neznámých
"souvěrců". -) Rád jsem naživo poznal některé další tváře SN, byť
některé i tak zatím jen na dálku. Také mě velice mile překvapila účast Damara a
Lanie. Atmosféra místa byla díky lidem i prostředí opravdu zvláštní, velice
příjemná.
PS: Díky Zephramovi za
vyproštění zpod věšáku. -) Byl to zvláštní pocit, když na člověka vše padá...
-)“
A pokud jde o pokřtěnou knihu Titan, tak jsem ji
nakonec během dvou týdnů dočetl, byť jsem se jí věnoval jen po večerech nebo
v autobuse apod. Je to, jak už jsem psal na SN, podle mě velice
kvalitní příběh, který by klidně mohl dát základ i televiznímu nebo lépe
filmovému ST seriálu. Ačkoli Vyslanec varoval, že je čtenář teprve uváděn do
děje, a může se mu tak zdát zdlouhavé popisování členů posádky, prostředí atd.,
tak bych řekl, že to je v příběhu dobře vyváženo s již klasickými ST
motivy a s napětím a dramatičností děje. Brzy se okolnosti vyvinou
tak, že člověka docela pohltí, nutí ho pídit se dále za tím, jak vše dopadne,
dozví se hodně nejen o romulanské i federační politice a strategii, o
nových postavách i starých, mnohdy nečekaných známých. Už se těším na
další díl řady, ke kterému závěr přímo láká (byť někdo to může vidět negativně jako líbivý komerční prvek).
Ani překlad za knihou nijak
nezaostává. Vyskytuje se v něm jen několik pro mě nezvyklejších formulací či
pojmů (velkoadmirál - sice správný český výraz námořní hodnosti, ale v ST také říkáme komandér, a ne fregatní kapitán... Mně prostě, spíš asi z neznalosti, velkoadmirál evokuje automaticky nacistu Dönitze. -)) Přitom však těch několik „zvláštních“ obratů české verze ještě může odpovídat
vyjádření originálu „mimo terminologii předpisů Hvězdné flotily“. V tak krátkém pokusu o recenzi si ale výtky kvůli podobným malichernostem asi ani nezaslouží tolik prostoru. To bych mohl ještě dodat, že se mi více líbí výraz Velké/Malé Magellanovo mračno, nikoli oblak... -)) Ale to pak zaase na druhou stranu nemohu nezmínit potěšení při nalezení sousloví skunčí dílny, hřejivý pocit, že jsem alespoň nepatrně, vedle dalších, „byl při tom“... -) (Vyslanec na mé připomínky na StarNETu zajímavě reaguje. Vida, moje asociace velkoadmirála s Dönitzem nebyla chybná, výraz ani nebyl zvolen náhodou. Jak prohnané! -))
Jen maličkost mě trochu (a stejně ne zcela vážně) mrzí (:-)), že Titan tak trochu „fušuje“ do jednoho z období mé dlouhodobě rozepsané povídky. -) Na druhou stranu bych asi o romulanské politice po pádu Shinzona stejně nedokázal napsat nic lepšího, ba ani jen trochu horšího. Sbohem, vysněná prétorko Donatro, alespoň prozatím...;))
Některé zajímavé odkazy k Titanu a jeho křtu
Star
Trek: Titan: Mezi dvěma světy
Nakladatelství
Laser-Books, s.r.o.
Star Trek česky
– blog „našeho“ redaktora edice Star Trek u Laseru
Jem’Hadarův/Vyslancův první návrh akce
Jem’Hadarův/Vyslancův návrh se „rýsuje“
Jem’Hadarova/Vyslancova pozvánka
Fórum Star Trek knihy na diskusním serveru StarNET
Fotoreportáž
Hypo o Titankřtu na serveru ST Sickbay (Voyager.cz)
První dojmy z Titanu – Cedrikův článek na portálu
Trekkies.cz
Martin & Mangels: Titan - Mezi dvěma světy - recenze
laggy na Trekkies.cz
Vyslancovo zhodnocení knihy na SN